Náš vzor

Končí 50-tá léta minulého století a na světlo světa se dere nový hudební fenomén - beatové kytarové skupiny. Zprvu zpravidla fungují pouze jako doprovodné skupiny sólových zpěváků a tedy se v podstatě rytmická část původních klasických orchestrů vyčleňuje pro některé skladby jako samostatné hudební těleso. V krátké době však stále více a více přebírají vedoucí úlohu a určují základní charakter zvuku kapely i charakter jednotlivých skladeb. Hlavní proud se začíná dělit na skupiny ryze vokální, kde zpravidla instrumetální doprovod není pro skupinu rozhodujícím faktorem a vícehlasý vokál je základním stavebním kamenem a na druhé straně skupiny instrumentální, kde naopak vše je postaveno zejména na instrumetálním provedení, aranži, instrumentální náročnosti a výsledném zvuku jednotlivých nástrojů i celé kapely. Hranice mezi oběma směry sice nebyla nikdy naprosto jednoznačná, (některé skupiny hráli zpívané i instrumentální skladby), ale instrumentální způsobilost jednotlivých hráčů byla obvykle rozhodující pro jejich základní orientaci. Z tohoto schématu jako jediná do určité míry vybočovala skupina The Shadows, která ačkoli její jednotliví hráči patřili mezi nejlepší instrumentalisty té doby, také velmi dobře zpívali a navíc úzce spolupracovali s Cliff Richardem v té době, již evropskou popovou superhvězdou.

Svými zpívanými i instrumetálními skladbami obsazují na dlouhou dobu spolu s Cliff Richardem vrcholy hudebních žebříčků a dle názorů hudebních kritiků, patří mezi technicky nejlépe vybavené skupiny té doby. Řada předních světových kytaristů si bere tuto skupinu a její jednotlivé členy jako vzor pro svůj další vývoj. Při dnešním hodnocení skupiny The Shadows převažuje názor, že její největší předností byla mimořádná instrumentální úroveň, vyrovnanost jednotlivých členů kapely, velká univerzálnost projevu při zachování typického a nezaměnitelného zvuku kapely a velmi účelná a dlouhodobá spolupráce s Clifem Richardem. Žádný sólový zpěvák té doby neměl v zádech tak dokonalou instrumentální skupinu jako byly The Shadows. Kromě toho The Shadows neprovázeli žádné aféry a roztržky a vydrželi na absolutním vrcholu evropské populární hudby dlouhých 10 let. I přes skutečnost, že se v 70 létech jednotliví členové osamostatnili, hráli s vlastními skupinami nebo sólově, dokázali udržet svou vynikající formu a občasnou spolupráci až do dnešních dnů. A to byly také hlavní důvody, proč pro většinu kytaristů, kteří začínali v 60

-tých a 70-tých létech a dnes se stali sami kytarovými legendami, tedy pro takové jako je David Gilmour, Brian May, Mark Knopfler a řada dalších byly The Shadows vzorem, jak po stránce techniky hry, aranže, zvuku kapely i celkovému vysoce profesionálnímu přístupu ke své produkci. A to byl také důvod, proč po 50-ti letech dokázali The Shadows v původním obsazení pouze s výjimkou zesnulého baskytaristy Johna Rostilla v závěru roku 2009 a počátkem roku 2010 vyprodat 40 koncertů v Evropě, Australii, Novém Zélandu a Jižní Africe s průměrnou návštěvou 15.000 diváků.

Výše uvedená fakta byla také důvodem proč v roce 1964 vznikla GAMA a proč se po 50-ti letech její jednotliví členové sešli a znovu se vrátili ke své staré lásce, skupině The Shadows a její hudbě.